Studio DVA divadlo

28. 8. 2009

METROpolitní léto hereckých osobností vstupuje do své závěrečné fáze českou premiérou hry O lásce

Ač je konec srpna a léto pomalu končí, až do 20. září mohou milovníci dobré komedie a skvělých hereckých výkonů trávit večery ve společnosti METROpolitního léta hereckých osobností. Po krátké přestávce, způsobené konáním druhého ročníku Léta hereckých osobností v Bratislavě, se vrací zpět do Prahy, na jeviště Švandova divadla na Smíchově a Divadla Palace.

Do Švandova divadla na Smíchově se vrací úspěšná premiérová komedie Arnošta Goldflama Dámská šatna v režii Jakuba Macečka s Janou Krausovou, Gabrielou Vránovou, Zdenkou Žádníkovou Volencovou, Kristýnou Fuitovou Novákovou nebo Adélou Kačerovou. Tři večery budou patřit rovněž novince v nabídce programu Léta – hře Israele Horovitze Chvíle pravdy s Dagmar Havlovou a Petrem Kostkou. Třešničkou na dortu bude 13. září koncert slovenské herečky a šansoniérky Szidi Tobias. Známé mj. z alba Michala Horáčka Ohrožený druh, pro které nazpívala dvě písně. V loňském roce jí vydalo Studio DVA sólové album s názvem Pod obojím, které sklidilo obrovský nejen mediální ohlas.

V Divadle Palace právě probíhají poslední zkoušky před českou premiérou hry Philippe Claudela O lásce čili Parle moi d´amour v režii Adama Krause s Janou Krausovou a Karlem Rodenem. Po úspěšné inscenaci Otevřené manželství, kterou uvádí Studio DVA již sedmou sezónu, a v níž právě tito dva herci excelují, si opět spolu zahrají ve strhujícím manželském duelu. V tomto případě jde o komorní záležitost, která s lehce drastickým humorem sleduje pár středního věku, který ve svém přepychovém bytě probírá nejrůznější traumata dlouholetého manželského vztahu. Hra měla světovou premiéru loni v Paříži v divadle Comedie des Champs-Elysée, kde ztvárnili role manželů v režii Michela Fagadau populární komik Michel Leeb a Caroline Siholová. Studio DVA ji uvede v české premiéře v překladu Alexandra Jerie, který je rovněž autorem překladů her Chvíle pravdy a Půldruhé hodiny zpoždění. Premiéra hry O lásce čili Parle moi d´amour se uskuteční v neděli 6. září 2009 v 19.00 a následovat bude řada šesti představení.

 

Philippe Claudel

O lásce čili Parle moi d´amour

překlad: Alexander Jerie

režie: Adam Kraus

výprava: Jana Krausová

hrají: Jana Krausová, Karel Roden

 

česká premiéra: 6. září 2009 v 19.00 v Divadle Palace

termíny repríz: 7., 8., 13., 14., 17. a 20. září 2009 v 19.00 v Divadle Palace

produkce: Studio DVA

producent: Michal Hrubý

 

Vstupenky na všechna představení jsou v prodeji v pokladně Švandova divadla na Smíchově, v pokladně Divadla Palace a v sítích Ticketpro a Ticketportal.

 

Philippe Claudel se narodil 2. února 1962 v Dombasle-sur-Meurthe ve Francii. Vystudoval lyceum a poté kulturní antropologii a literaturu na univerzitě v Nancy. Psát údajně začal už v šesti letech, jako prvním uceleným dílem se chlubí svým deníkem, který vznikl v jeho devíti až deseti letech. To, že základním tématem jeho tvorby je válka, je prý patrně dáno i tím, že jeho rodiště Dombasle nedaleko vogézského Struthofu, kde se nacházel jediný francouzský vyhlazovací tábor, a sto kilometrů od Verdunu, dějiště jedné z největších bitev I. světové války. Svůj první román, Meuse l´oubli (1999) Claudel vydal, když mu bylo sedmatřicet. Během dalších devíti let potvrdil svůj talent v každém z dvaceti dvou titulů. Francouzské literární vody poprvé zčeřil románem Les âmes grises (Šedé duše, 2003), díky němuž se stal laureátem Prix Renaudota a o tři roky se dočkal jeho zfilmování. Příběh se odehrává za první světové války a je prvním dílem triptychu o traumatech 20. století. Navázaly na něj knihy La Petite Fille de Monsieur Linh (Dceruška pana Linha, 2005), popisující genocidu Rudých Khmerů, která byla oceněna Prix Solidarité. Závěrečná kniha trilogie Le rapport de Brodeck (Brodeckova zpráva 2008) o zvěrstvech II. světové války završuje Claudelovo rozjímání nad lidskou krutostí a podle odborníků je jeho nejlepším románem.

Philippe Claudel je ovšem umělecky velice všestranný. Značnou popularitu mu získal televizní seriál Miss Harriet z roku 2007. Jedinou divadelní hrou, kterou doposud napsal, je právě komedie Parle-moi d´amour. Jeho knihy jsou přeloženy do třiceti jazyků, je považován za jednoho z nejtalentovanějších spisovatelů současné generace.

Nějaký čas pracoval ve věznici v Nancy, z čehož vytěžil nejen knihu Bruit des trousseaux (Zvuk vězeňského klíče), jež je spíše nežli románem, jakousi skládačkou či esejí postihující různé lidské osudy, ale také téma filmu, který se stal jeho režijním debutem – Il y a longtemps que je t’aime. Ve světě je drama ženy, která strávila 15 let ve vězení a jen těžce se vrací do normálního života, hráno pod názvem I’ve Loved You So Long. Především díky hlavní představitelce – Kristin Scott Thomas – si získal velkou pozornost a sklidil také nejedno ocenění. Poprvé na sebe film upozornil na festivalu v Cannes, kde měl světovou premiéru. Zabodoval na Berlinale 2008, kde získal Cenu ekumenické poroty, bodoval na britských cenách BAFTA jako neanglicky mluvený film a figuroval i v nejužší nominaci na Oscara v roce 2008.

„Rád dělám spoustu věcí najednou – současně píšu romány, povídky, scénáře, hry atd. Spisovatel se nemůže tvářit, jako by žil na poušti. Proto často píšu v letadlech, ve vlacích, v kavárnách. A když jsem doma, rád píšu, když je v místnosti dcera nebo manželka. Potřebuji kolem sebe zvuky světa, chci se cítit jeho součástí…,“ říká o své práci. Philippe Claudel žije se svou rodinou v Nancy, kde přednáší na Univerzitě a na Audiovizuálním institutu.

 

Adama Krause – režiséra inscenace

Jak probíhá zkoušení hry O lásce čili Parle moi d’amour? Prosazujete jako režisér svůj názor nebo se necháte ovlivnit herci?

Vycházím z toho, čím mě máma a Karel inspirují. O všem dlouze debatujeme. Nejdůležitější je, aby nás to všechny tři bavilo. Což je myslím v takovém počtu i reálné. Pokud si herec opravdu hraje a užívá si svou roli, vychází z něj i jiná energie, než když jen plní režisérovi úkoly a záměry.

 

Alexandera Jerie – překladatele hry

Kde hledáte hry? Jaká jsou vaše kritéria?

Dnes je svět otevřený. Já se pravidelně dívám na internet, co se hraje v New Yorku, v Paříži, v Londýně, eventuelně i v Německu, zajímá mě, kdo v tom hraje, jaké jsou recenze. Ale na druhé straně, může to mít úžasné obsazení, když se mi nelíbí text, jdu od toho. Samozřejmě, v souvislosti se svou dlouholetou prací v divadelních agenturách, mám spoustu kolegů a kolegyň v zahraničí, především ve Francii, kde mi vždycky doporučí, co je dobré. Při výběru nemám žádná specielní kritéria – líbí se mi, když to má hezké dialogy a důležitý je pro mě příběh. Protože se na to dívám zároveň jako divák, a tak mě to musí zaujmout. Taky mám rád, když je v příběhu humor – ale to neznamená, že se musí jednat výhradně o komedie, v dobré hře je napínavý příběh s humorem spojený. A já jsem rád, když se podaří v zastoupení autora diváka rozesmát. Za třicet let v branži už také vím, které divadlo bude chtít jaký typ her. Trochu bych to přirovnal k práci krejčího, který vám ušije to, co si řeknete. Mnohdy je to tak, že překládám hru pro konkrétního představitele nebo představitelku – jako to bylo v případě Římských nocí pro Simonu Stašovou nebo Chvíle pravdy pro Dagmar Havlovou.

 

studiodva_090828