Eliška Balzerová, Iva Pazderková a Marika Šoposká jsou Holky jako květ
V novince divadla Studio DVA Holky jako květ nechají v režii Janka Jirků tři generace žen z jedné rodiny v podání Elišky Balzerové, Ivy Pazderkové a Mariky Šoposké nahlédnout bez zbytečného sentimentu a s velkou dávkou humoru do svých všedních životů. Poodhalí nám své radosti, trápení i nejniternější tajemství. Příběh o lásce, touze, ztrátě a o umění nechat odejít, z pera irské autorky Elaine Murphyové, uvidí diváci poprvé v neděli 12. září.
Znáte ten pocit, když se vám během jediného roku obrátí život vzhůru nohama? Amber, její matka Lorraine i babička Kay o tom vědí svoje. Babička Kay v podání Elišky Balzerové touží i přes náročnou péči o svého nemocného manžela ještě žít a s humorem sobě vlastním dodává: „Krucinál, já přece nejsem mrtvá, jsem jenom na špatný straně od čísla šedesát!“ A jak vnímá svoji postavu herečka sama? „Vím, čím vším si musela projít, a nemusím ji ´jenom´ hrát, její radosti i strasti každý večer spolu s ní hluboce prožívám.“ Hra je podle Balzerové napsaná neobvyklou formou a vyžaduje dokonalou souhru. Iva Pazderková coby zoufalá dcera Lorraine dodává: „V podstatě každá role, kterou člověk ztvární, musí nevyhnutelně obsahovat i vlastní zkušenost. I když je třeba jiná.“ Holky jsou podle ní hrou především o rodinných vztazích. A konečně Mariku Šoposkou, představitelku mladé Amber, překvapila samotná forma hry, kdy jsou po většinu času na jevišti jednotlivé postavy samy a střídají se. „Samozřejmě jsem se toho na začátku hrozně bála. Nikdy jsem neměla jeviště jen pro sebe v takovém rozsahu. Ale jakmile tam vlezu, strašně si to užívám a neskutečně mě baví ovládat prostor bez někoho dalšího. Je to pro mě absolutní propojení s jevištěm a divákem,“ říká Marika.
Brilantně napsaný text byl v roce 2009 oceněn Společností irských dramatiků a scénáristů jako nejlepší hra roku. V tom samém roce posbíral mnohá další ocenění, mimo jiné hlavní cenu poroty na slavném dublinském Fringe festivalu. Od té doby byla hra přeložena do celé řady jazyků. „Jsem vlastně hodně překvapená, kolik lidí na celém světě ta hra oslovila. Mnohdy si myslíme, jak se od ostatních lišíme, ale když na to přijde, máme víc společného, než si dokážeme připustit.“ Říká s notnou dávkou pokory sama autorka, která se pražské premiéry osobně zúčastní. Murphyová je původem herečka a chtěla vždy psát především role pro ženy. Podle ní jsou totiž postavy ženských hrdinek často napsány zjednodušeně a nepůsobí pak příliš věrohodně. „Na jevišti jsem viděla spoustu skvělých hereček, jenže neměly moc co hrát, řekla jsem si, že si přestanu jenom stěžovat a začnu s tím něco dělat.“ Říká autorka a připouští, že v každé ze tří postav je něco z ní samotné a také z lidí, které v životě potkala.
Pokud byste chtěli vědět, zdali jsou to opravdu „kocoviny jako prase“, kvůli kterým je Amber poslední dobou po ránu vždy špatně od žaludku, vypravte se do divadla Studio DVA na některou z repríz, kterých je do konce roku kromě nedělní premiéry naplánováno v prodeji pouhých šest.
