Po mě je veta! Jsem v agónii!
Umírám! Jsem mrtev!
Již cítím, kterak se lékařství
na mně mstí!

Překlad:
Bedřich Frída

Režie:
Jakub Maceček

Dramaturgie:
Lubomír Sůva

Hudba:
Mario Buzzi

Scéna:
Petra Kučerová

Kostýmy:
Kateřina Novohradská

Choreografie:
Hana Charvátová

Produkce:
Hana Urbanová

OSOBY A OBSAZENÍ

Argan	Karel Roden
Belina	Hana Havlicová
Angelika	Kristýna Fuitová Nováková / Monika Zoubková
Kleant	Kryštof Hádek / Jaromír Nosek
Louison	Kristýna Janáčková / Martina Šimíčková
Berald	Marian Roden
pan Zdeněk	Petr Pěknic
Tomáš	Jakub Maceček
Toineta	Jana Krausová
Flora	Tereza Roglová / Marika Žáková / Linda Keprtová

 

 

Foto: Petr Šimíček

Zdravý nemocný je Molièrovou poslední hrou. Jakmile v hlavní roli Argana dohrál její čtvrtou reprízu, omdlel, postihlo ho chrlení krve a ještě téhož večera zemřel. Michail Bulgakov fabuluje o této události v knize Život pana Molièra v komickém a paradoxním duchu a nechává sluhu, který měl za úkol vyhledat pro umírajícího pomoc, přijít domů s prázdnou a se zoufalou bezmocí – nikdo z lékařů prý nechtěl k zavilému nepříteli lékařského stavu jít. I pokud však byla skutečnost jiná, je nepravděpodobné, že by bylo možné dramatika vyléčit. Onou nevyléčitelnou nemocí, kterou člověk po celý život strádá nejvíce, je totiž podle Molièra láska. Jsou to Molièrova slova, která adresuje Flora v prologu dotěrnému lékařskému sboru: „Touto péčí hoře mé se nevyléčí!“ A zde už jsme u jádra komedie – v jejím centru je hypochondr, který vzdor nashromážděnému bohatství netouží po ničem jiném, než být „nečistý, protivný, hloupý, nudný a mrzutý“ a nechat kolem svého lože kumulovat řadu pokryteckých figurek, vždy připravených vážnost jeho nemoci potvrdit a dobře na ní vydělat. Může mít v takovém prostředí čistá láska se svými přívrženci – ostatně zcela v logice autorovy optiky láska rovněž směšná a naivní – vůbec nějakou šanci? Ani zde nám věčně ironický autor neposkytne jednoznačné rozhřešení...

A proč tak neuvěřitelné odmítání života? Základní otázka zůstává nezodpovězena. Nelze-li jít životem pouze od slasti k slasti, tvařme se navenek, že to jde, ale ve skutečnosti se bojme žít, bojme se o slast, kterou nemáme. Svárem mezi skutečným prožitkem a iluzivním štěstím, v jehož jménu život odmítáme – jenž v osobě Argana Molièrova komedie tematizuje – je více než 300 let po autorově smrti stále přitažlivá a s jejím ústředním typem bohatého chudáka vstupujeme do 21. století. V naší inscenaci navíc ruku v ruce s několika citacemi vloženými o řadu let později jiným francouzským ironikem Eugènem Ionescem do úst dalšího velkého sobce Krále ze hry Král umírá. A vstupujeme tam v doprovodu veselých tanců a pompy, kterou sám autor hru coby diváckým tahákem orámoval. Smějeme-li se, pak na znamení, že nemoc, alespoň teoreticky, stále trvá.

Molière — vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin. Narodil se 13. nebo 14. ledna 1622 v měšťanské rodině „královského komorního čalouníka“. V deseti letech mu zemřela matka; otec se znovu oženil, macecha však zanedlouho rovněž zemřela a Jeana-Baptisty se ujal dědeček, velký příznivec divadla. Jean-Baptiste studoval v jezuitském lyceu Clermont a poté v Orléansu práva. V roce 1643 zakládá s hereckou rodinou Béjartových tzv. Skvělé divadlo – L´Illustre Th éâtre (Madeleine Béjartová se později stala jeho ženou, její nemanželská dcera Armanda poté jeho druhou ženou) a Jean-Baptiste přijímá pseudonym Molière. Skvělé divadlo se dostalo do dluhů a Molière strávil několik měsíců ve vězení. Koncem roku 1645 začíná zkrachovalé divadlo kočovat po venkově. V této době vznikají první Molièrovy dramatické počiny. V roce 1658 se soubor vrací do Paříže. Soubor přijímá pod svou ochranu králův bratr a Molière si získává oblibu, vzdor svému přání být hercem velkých tragických rolí, jako komediograf a herec komický; soubor se zpočátku střídá s italskými herci v Malém bourbonském paláci, divadle, které dal postavit kardinál Richelieu, později hraje v Palais-Royal a také při různých příležitostech v Louvru a ve Versailles. Lékařskému tématu a tématu nevyléčitelné lásky se Molière věnuje v četných fraškách i hrách jako Zamilovaný lékař (Le Médecin amoreux), Létající lékař (Le Médecin volant), Tři lékaři rivalové (Les trois docteurs rivaux), Láska lékařem (L´Amour médecin), Lékařem proti své vůli (Le Médecin malgré lui) a konečně ve Zdravém nemocném (Le Malade imaginaire).

K jeho nejznámějším hrám patří například komedie Tartuffe (Le Tartuffe), Misantrop (Le Misanthrope) nebo Lakomec (L´Avare). Spolupracoval se skladateli Jeanem-Baptistem Lullym a Marcem-Antoinem Charpentierem, je tvůrcem řady komedií-baletů, ve kterých tančil i král Ludvík XIV, jenž se střídavými výkyvy držel nad společností ochrannou ruku a dotoval ji pravidelným důchodem. Umírá 17. 2. 1673 po čtvrté repríze Zdravého nemocného.