Tato hra není komedií, ale ani tragedií v pravém smyslu slova. Nevraždíme, neznásilňujeme, ani nijak fyzicky našim hrdinům neubližujeme. Ale přesto jde o příběhy kruté. Asi o to víc, že se zlo a neštěstí děje a je pácháno na jejich duších, kde se, jak dobře víme, žádné jizvy nehojí.
Představení tvoří dvě Saroyanovy povídky. Saroyanův pohled je čistou esencí znalostí lidí, která je nám dávkována s láskou, lehkou ironií, nadhledem a humorem.
Karolína, hrdinka první povídky, svůj život asi už prohrála, ale nepřipouští si to. Lže sama sobě a přesto je dojemná svou vírou v lepší osud a naivním sněním o báječné budoucnosti. Lidská touha po lepším a krásnějším, je asi to, co nás, i úplně vyčerpané, nabíjí a pomáhá jít dál. Kam? A proč? Tak to už si musí každý dořešit sám.
Max, hrdina druhé povídky, je obětí. Je obětí vlastní slabosti a neschopnosti se svého snu držet. Nebo si ho alespoň vytvořit. Vzdal to ještě dřív, než musel. Příběh končí triumfem jedné síly - vítězí matka, syn se pokusil o revoltu a nevyhrál. Pokusí se ještě osvobodit a začít znovu?
Dramatizace:
Hana Cielová
Hrají:
Jana Krausová a Kryštof Hádek
Režie:
Lenka Kny
Scéna:
Pavel Ramplé
Produkce:
Jana Leščáková
Producent:
Michal Hrubý
Premiéra:
31. 10. 2004
Švandovo divadlo na Smíchově
