Studio DVA divadlo

Tragikomedie o touhách naplněných i nenaplněných, o svobodě, pravdě, lásce i smrti. Zlom režimu přináší mnohá dobrodružství. Žena účtuje sama se sebou. Musela během svého života učinit řadu osudových rozhodnutí. Bohatý zážitek citů a rozumu. Slzy i smích. Jak je (ne)snadné se rozhodnout!?

VYZNÁNÍ AUTORKY

Autorka

O čem je ta hra? Krátce to nevyslovím. Snad o svobodě, hledání, bilancování. O tom, že život přináší spoustu zvratů a dobrodružství, o tom, co má v životě smysl, i když na to člověk někdy přijde až příliš pozdě.

Než se psaní stalo mou profesí, rozepsala jsem toho dost, ale nic nedotáhla do konce. Že jsem Druhý břeh dokončila, za to vděčím Gabriele Wilhelmové. Ta mě vyhecovala. Třetí Terezu jsem totiž původně psala pro ni. Hrát ji ale bohužel už nestihla. Jsem ráda, že jsem si teď pro tu roli mohla vybrat Evu Holubovou, která ji hraje s podobnou moudrostí a humorem, jaké měla Gábina. A vůbec – jsem ráda, že mi pan režisér dovolil tu hru si obsadit. Zuzana Bydžovská je moje velká kamarádka a vlastně rodina, Tereza Gübelová je moje dcera, Vladimír Javorský můj oblíbený herec a skvělý představitel všech mužských rolí v té inscenaci. A především jsem patřičně hrdá na to, že můj text oslovil režiséra Ladislava Smočka a že ho inscenoval v takové krásné atmosféře.

Jestliže se do Nebe nedostanu dřív, než si představuju, budu šťastná, když ještě něco dopíšu, civějíce do moře omývající břehy mé milované Sicílie. (A bylo by báječné, kdyby se to znovu zalíbilo producentovi Michalu Hrubému.)

Všem výše jmenovaným ze srdce děkuji.

Michaela Gübelová

REŽISÉR LADISLAV SMOČEK O HŘE

Autorka

S pozoruhodným, originálním úhlem pohledu rozvíjí se před námi dynamický život Terezy – jedné neobyčejně vnímavé ženské bytosti. A ten její JEDEN života osud bilancují Terezy tři, každá ztělesňující výraznou etapu života té JEDNÉ. V těch střetech i shodách těch tří Terez (té mladé, té zralé a té ještě zralejší) před námi postupně vyvstává velkolepý, skoro světoběžný příběh, kdy nás především zasahuje neúprosná CHUŤ ŽIVOTA, kdy láska krutě bolí i závratně povznáší, kdy dojdeme k poznání, že láska nečekaně nalezená je božský, nejvyšší dotek na zemi. Takto kubisticky rozložená, trojjedině vymodelovaná jedna Tereza dojde na své pouti životem až k antickému naplnění. I my pociťujeme při tom onu souhrnnou CHUŤ VĚDOMÍ, že jsme, že i my putujeme kamsi, kdy i my víme, jak voní tráva po dešti, jak na obloze plují oblaka, že prostě víme, že i my žijeme.